Lukáš Vořech Pokorný

Po takřka půl roce je dobré zaznamenat mé dojmy z viděného na platně či na televizní obrazovce. Opět se budu převážně věnovat svým oblíbeným seriálům. Zkusím nevyzradit příliš z děje a shrnu jen hlavní pocity a dojmy. Kromě Star Gate Universe a Capricy se nově podíváme i na český počin Ať žijí rytíři. Návštěv v kině bylo pomálu, a tak sedřu z kůže jistého bájného hrdinu v kůži Sama Worthingtona a naopak vás všechny pořádně Na-řežu.

Píseň Pogreb o pohřbu Libuše otevírá celé hudební pásmo Dívčí války. Zde se potká Ctirad se Šárkou. Zde začíná Přemysl truchlit za svou ženu. Zde se naplní Vlastina pomsta. Píseň zpívá bájná bohyně smrti Morena nad pohřební hranicí Libušině duši.

Již tuto středu vyráží loňský držitel jednoho z Krtků, ostravská kapela I.C.Q., na své letní turné. Odehraje během něj pět koncertů. Začíná se ve středu a končí už v sobotu. Poprvé tak odehrají i samostatný koncert v Praze. Pozvánku na svých stránkách uvádím nejen proto, že jsem jednou z davu vykřikujících osob, ale také pražský organizátor akce. :-)

To vám takhle zvednu telefon a volám kamarádovi, kde že kde to má v úterý ten koncert? A on mi to jako povídá a když se už chystám zavěsit, tak ještě navrhne, ať si s sebou vezmu kytaru i s celou Drugou.

No jo, jenže Štěpán je do soboty kdesi v severní Evropě a Anetka až do úterý pro změnu kdoví kde? Tak mu to odsouhlasím jako sólista a volám Jéňovi...

Báseň o tvůrčím tichu. To je již samo o sobě paradoxem, protože stvořit cokoliv bez tvůrčího nápadu a tudíž i prázdné hlavy nelze!!

Je to fantazie. Ale představte si tu dojemnost a intimitu vznikající v kuchyni při pečení a následném trávení dvojbarevné bábovky... námět na první rande ideální. :-)

Krátká letní báseň o náhodném setkávání v autobuse.

Již můj oblíbený básník Vít Janota spojuje Prahu s Brnem ve svazek pokrevního pouta. Zatímco za matku Prahy lze považovat Čechy, za matku Brna Moravu. Kdo je však otcem, jsou-li obě města jako dva sourozenci? Chce se mi tvrdit, že je to celý národ obývající Českou republiku, ale mentalita Moravanů je poněkud divočejší než nás Čechů. Možná jsou to studenti z celé země, kteří přináší stejné kosmopolitní vyznění života pod špilberskou pevností, tramvaje a veletrhy. Nedokáži najít příčinu toho, proč Brno a Praha mají tolik podobného ducha. Mohu jen říct, že od mé první návštěvy v 90. letech se v Brně cítím stejně příjemně jako ve svém rodném městě. A z hlediska mých osobních příběhů je Brno neméně silným zdrojem inspirace, z níž vychází i následující báseň.